Komfort? Věk? Peníze? Čas? Samota? Nebezpečí? … Žádná z těchto věcí pro mě nebyla překážkou projet stopem Střední Ameriku. Popravdě jsem o Střední Americe nevěděla vůbec nic. Na mapě se mi vzdálenost z Mexika do Kolumbie zdála malá, tak proč se neprojet? Na mapě všechno vypadá blízko a jednoduše. Tak jsem po zkouškovým sbalila věci, vzala s sebou menší batůžek, mobil, trochu oblečení a kosmetiky a letěla na jih Mexika, kde jsem začala se zvednutým palcem u silnice. Přesně od dva měsíce později jsem odlétala z Panama City do Kolumbie..
Komfort je pro staré, říkam si vždy, když sedím někde na zastávce s krosničkou, stopuju u silnice nebo mám hlad a nechci si kupovat jídlo. A protože (ne)komfortu se nebojím, projela jsem stopem Strední Ameriku.. Mexiko, Guatemalu, Salvador, Honduras, Kostariku, Panamu až do Kolumbie…
(Pozn. Článek byl napsán pro magazín Brainstorm. Pro ty, kteří k němu nemají přístup, zveřejňuji článek tady.)
Guatemala
Měla v plánu dostopovat 400 km za jeden den, ale protože silnice v Guatemale jsou snad ještě horší než v Mexiku, není to tak jednoduché jako v ČR, v Guatemala jsem si žádné dálnice nevšimla :D Na Guatemalské hranici jsem se dala do řeči se dvěma mladýma klukama, které jsem viděla hrát na ulici v San Cristobalu de las Casas. Na poprvé jsem si myslela, že jsou to bezdomovci nebo feťáci, proč by taky hráli jinak na ulici? A tady hned přišel důkaz, že člověk by neměl soudit podle zevnějšku. Kluci byli z Argentiny a Brázilie, oba vystudovaní studenti vysoké školy, co se jednoduše jednoho dne rozhodli hodit kravatu do skříně, sundat sako a vydat se do světa. Na cestě byli tři roky, a vydělávali si dost slušně. Tak jsem se k nim připojila a můj první den v Guatemale, a tím i Střední Americe, byl rozhodně dobrodružný…
Někdy okolo páté odpoledne jsme si vzali tamnější „chicken bus,“ k Lagu Atitlán. Ujet 50 km nám trvalo přes dvě hodiny, a když jsem se radovala, že už jsme tak blízko, 15 km před vesnicí řidič autobus zastavil, se slovy, že se silnice opravuje a že dál se jet nedá. Z celého naplněného autobusu nás zůstalo asi 6, ostatní místní se mě snažili přesvědčit, ať nejdu, že je to strašně nebezpečné, že zrovna včera přepadli skupinu deseti lidí. Nevěděla jsem co dělat, a kde zůstat, tak jsem se rozhodla za tmy jít těch 15 km přes tu džungli. 8 večer nezní nijak strašidelně, ale v Latinské Americe, to vážně funguje tak, že je lepší se nikde nepohybovat po setmění, natož ne někde v džungli. Postarší pán se modlil celou cestu, guatemalští kluci okolo 16 let si připravili batoh s kameny, a v ruce měli připravený nůž. Myslím, že by nám to stejně nepomohlo.
Přiznám se, že tak podělaná strachy jsem mockrát v životě nebyla. Ještě to bylo znásobené faktem, ze to byl můj první den v Guatemala a ani moje mamka nevěděla kde jsem. (Guatemalu jsem mela zakázanou. Promiň mami.) Všechno ale dobře dopadlo, a já jsem tím zahájila etapu trochu neustálého strachu. Po čase jsem zvykla a strach ze mě celkem opadl.
Představte si vidět každý den opravdové Indiány ..
Guatemala je země opravdových indiánů a indiánek s nádhernými ručně malovanými šaty. Indiáni mi přišli strašně stydliví, mluví svým jazykem a vedou naprosto odlisný život. Nepracují, žijí ve velké blízkosti s přírodou a jsou poměrně na okraji společnosti. Všechno tohle dotvářelo úžasnou atmosféru. Společně s aktivním vulkánem Acatenango co vybuchoval každých pár hodin u nádherného jezera Atitlán, antickým městem Antigua podtržený naprostým chaosem… Nádherná brána do Střední Ameriky a to byl teprve rozjezd mého dobrodružství.
El Salvador
Zjistila jsem, že v 95% jsem si vybrala vždycky tu nejsložitější cestu. Například, jsem jako jediná přecházela 4 km hraniční přechod s El Salvadorem, po dálnici kde jezdí jen kamiony. Pardon, nebyla jsem sama, se mnou tam bylo bohužel ještě pár prostitutek. Cesta do El Salvadoru byla náročná, ale rozhodně se vyplatila. Viděla jsem spoustu dalších aktivních vulkánů a krásnou přírodu, ale to nejlepší na celém El Salvadoru byli lidé. Natrefila jsem jen na bezelstné lidi, kteří mi pomohli, poradili, pozvali na jídlo, ukázali mi své zvyky.
El Salvador je tak maličká země, že se dá objet za jeden den, já tam strávila několik dnů, a lituji, že ne déle! Paradoxně, v El Salvadoru jsem potkala velké množství evropanů – El Salvador je proslulý pro surf. Surfovat můžete na celém Pacifickém pobřeží anebo se můžete opalovat na černé vulkanické pláži – není to super? Stopovala jsem od severu až na hranice s Hondurasem, a bylo to až děsivě rychlé a jednoduché!
Honduras
Ze Střední Ameriky byl pro mě Honduras největší výzva. Hondurasu jsem se upřímně bála, protože po prezidentských zkorumpovaných volbách tam probíhají dost drsné a násilné protesty. Hořící auta, vykradené domy, nefungující doprava.. Řekla jsem, si kdo nic neriskuje, nic nezažije, a vyhledala si Couchsurfing v jižní části Hondurasu. No, ubytování bylo dost jednoduché – bez vody, bez postele se spolubydlícími krysami.. Za to lidé, byli znovu velmi pohostinní. Během 5 dnů v Hondurasu, jsem našla skvělé přátele a dokonce jsem strávila Štědrý den v rodinném honduraském kruhu. Bylo to pro mě skvělý zážitek, pomáhala při vaření, prožila jiné zvyky a necítila se na Vánoce tolik sama. Na Vánoce mají vlastně celkem podobné jídlo – salát a krocana. K tomu ještě tamales, typické jídlo z kukuřice, které se jí po celé latinské americe.
Nicaragua
Musím se přiznat, že Honduras pro mě byl trochu stresující. Už za hranicí Nicaragui jsem se cítila mnohem uvolněněji. Jenom proto, že čtete Brainstorm, Vám prozradím tajemství, ale nešiřte ho dál. A to, že Nicaragua je jedna z nejvíc cool zemí, ve které jsem byla. A že jich mám na listě 30. Důvod? Nicaragua byla prostě nejlepší ve všem. Při každém stopu v Nicarague mě někdo na něco pozval – ať už to byla Coca-Cola, oběd, vstup na vulkán nebo projížďka lodí.
Nicaragua je nejvíc cool!
Nicaragua je jedna z nejnebezpečnějších zemí střední Ameriky a rozhodně tou nejlevnější. Na rozdíl od ostatních států SM má také dvě krásná města – León a Granadu. Celkově je tu hrozne moc aktivit – už jste slyšeli o surfování na vulkánu? Tak León je přesně to místo! Nicaragua má nádherné Pacifické pobřeží a luxusní ostrovy na Karibské straně. V Nicarague jsou hory, ve kterých se pěstuje káva a vyrábí se kvalitní Rum de cana. Nicaragua má také ooooobrovské vnitrozemní jezero Ometepe uprostřed státu, a uprostřed toho jezera jsou dva vulkány. Ostrov Ometepe je místem všech možných druhů ovoce, kávy, kakaa..
Jeden z mých nejlepších zážitků života se stal právě na Ometepe. Čtyřhodinový výšlap na už neaktivní vulkán Maderas, přes naprostou džungli, s opicemi skákajícími po stromech, s výhledem na další vulkán Conception. Na konci únavného výšlapu jsme měli nejen dechberoucí výhled, ale taky koupačku ve vulkanickém jezeře. Bylo to neskutečné! Ometepe je místem s neuvěřitelnou energií. Vlastně celá Nicaragua.
Ukradený cestovní pas
No, ale abych tady nevyprávěla jen to nejlepší, tak si představte následující situaci. Ukradnou Vám tašku, ve které je jen a pouze cestovní pas a to přesně ve uprostřed Střední Ameriky – Nicarague, kde nejbližší ambasáda CR je v Mexiku. A ještě vlastně mojí blbostí. Nechala jsem pas na hostelu v tašce. No, někdo se vkradl do našeho pokoje a ukradl pár věcí, a mezi nimi i můj pas. Protože mám ale z pr**le kliku, jak říká moje maminka, měla jsem štěstí, že jsem rychle dostala náhradní pas, dokonce v tom samém hotelu kde byl ukradený. Pán z konzulátu mi vystavil nový tzv. Cestovní průkaz a mohla jsem jet dál. Víc si můžete přečíst tady.
Kostarika
Po Ometepe jsem se přemístila do San Juan, a po dvou dnech odpočinku po Sunday Funday – slavné pub crawl párty jsem udělala falešnou rezervaci letenky jako důkaz odletu z Kostariky a stopla auto a dojela do téhle proslavené země. Když totiž neukážete v Kostarice, Panamě a Kolumbii, že nemáte zpáteční letenku, nenechají Vás vstoupit. Proto, pokud cestujete jako „backpacker,“ vždy si udělejte falešnou letenku, a ušetříte si spoustu peněz a nervů. Ale pokud cestujete low-cost, tak sem opravdu nejezděte.
Kostarika je dost drahá. Dost americká. Má spoustu krásných míst, ale nic, co byste v Panamě nebo Nicarague nemohli vidět. V Kostarice jsem kvůli vysokým cenám hostelů přespala i v horách pod širákem, ale nikdo nás nezabil, neznásilnil ani neokradl, jak mi to každý předpovídal, když se nocuje venku. Taky jsem se byla podívat do mlžného pralesa v Monteverde a dva týdny zůstala na Karibském pobřeží a prozkoumávala tamější národní parky.
Kostarika je podle mého názoru trochu přeceněná
Panama
Od Panamy jsem moc neočekávala. Na rozdíl od Kostariky není tak populární a moc backpackerů v Panamě nezůstává. Chtěla jsem odjet z Kostariky co nejdříve, protože jen pršelo celou dobu, proto jsem obepsala kvůli volunteeringu pár hostelů a odjela do Bocas del Toro – na Karibskou stranu Panamy. Z „hostelu“ mi spadla brada – Hostel Palmar Lodge se soukromou lodí na odlehlém ostrově Bastimentos s totálně panenskou džunglí. Popravdě, jsem ani nepracovala, mou „pracovní náplní,“ bylo bavit se s lidmi, takže jsem s nimi jezdila zadarmo na exkurze a objevovala ostrov. Jestli si představuji nějakým způsobem ráj, tak to bylo tohle místo. Panama byla kouzelná.
Takže jaký je konec mého výletu? Stopla jsem si auto na 500 kilometrů až do překrásného a zajímavého Panam City, města tak netypického pro Střední Ameriku. Šla se podívat na slavný Panamským průplav a do krásné evropské části Casco Viejo. Skoro jsem kvůli svému pasu neodletěla z Panamy, ale nakonec se vše vyřešilo a teď jsem zakotvená na půlroku v Kolumbii. Ráda bych všem dokázala, že všechno je v reálu mnohem lepší než jak ukazuje televize. Takže vystupte ze svého komfortu, a jeďte se podívat do světa!
Chtěli by jste se podívat do Střední Ameriky? Jaká země by Vás nejvíce lákala a proč?